Přátelé přinášíme vám další reportáž Fičáka s Jelitem - tentokrát se spolu ztratili v Ďáblickém lese :o) "Protože se mi (Jelitu) na poslední chvíli rozpadl slavný tým "Vypitý bandasky", povolán byl spolehlivý a vždy připravený strýček Fičák - tudíž bylo předem jasné, že o náhody a mnohá vtipná dobrudružství nebude rozhodně nouze. Celý den hlásili meteorologové vichřice, orkány a uragány spolu s vytrvalým deštěm, ale my se jen smáli a vyčkávali natěšeně večera. Zima jak na Sibiři, proto jsem odpoledne krom slušivého termoroláku koupila také placatku rumu a nalila jí celou do malé coca-coly. Pro neporušení loňské tradice jsme se zahřívali už cestou do Ďáblic. Těsně před hospodou už nebylo co pít, tak jsme šli rovnou na start - nepřečtouc si pravidla ... ehm ... Nadšeně vyrážíme z restauračního zařízení jménem "Na Mělnické" vedeni intuicí běžíme seč nám síly stačí vpravo. Zmateně pobíháme sem a tam a hledáme ulici, kterou bychom se nejlépe dostali k lesu. Vracíme se zpět k výchozímu bodu a já zkušeně poučiji Fičáka aby desky s mapou a kontrolní kartou nedržel takto ledabyle, protože by je mohl ztratit. Fičajda se podíval pozorně do desek a pak na mně udělat psí oči a já věděla, že už tu kartu ZTRATIL :o) Po brutálním výtlemu hledáme nejdůležitější dokument večera a nacházíme ho lehce zahnusněný v kaluži. Po 10ti minutách tedy opět vyrážíme od dveří hospody, tentokrát správně vlevo. Nabíráme rychlost nevšímajíc si poletujících kapek a sílícího větru a už vidíme les. Vbíháme do nějakého skladu a Fičák hlídači s krvelačným vlčákem vypráví že se tady běží orienťák ať se neleká ... Tahnu ho pryč, zastavujeme se na pár minut na křižovatce přiběhnouc konečně do mapy a vymýšlíme strategii sběru kontrol. Šup do lesa kolem plotu, hajdy po cestičce vpravo nahoru a ... sakra tady nic neni!!! Vpravo, vlevo, nahoru a dolů ... grrrrrrrrrrr ... běžíme zpátky k plotu a zkoušíme další možnost. Hurá je to tam juchuchůůů máme první kontrolu a za sebou 30 minut. Nic moc, ale hlavně že nám zatím nespadl žádný strom na hlavu a prší jen zlehka. Pořád nás pomateně dobíhají ostatní s tím že si myslí že jsme kontrola, ale to jen Fičajda oblékl speciální svítící bundu ehm ... Pak nám někdo vynadal do světélkujících UFOunů a to už jsem jí chtěla s Fičajdy servat :o) Už neběžíme ale jdeme rychlejší chůzí, protože jinak se mapovat nedá (Teda asi dá, ale 2 obrejlené panny ... vidí ve tmě co ? HOVNO přátelé, hovno.). Osvětleni jsme jak stromeček na Vánoce a to jsme nakonec červenou blikačku nechali doma ty jo. I tak 2x padám a jednou končím klečmo v ostružinách. Sbíráme jednu kontrolu za druhou a to nám dodává odvahy k dalším smělým činům. Při prodírání se stromovím k osmičce nacházíme dík kvalitnímu kuželu světla, sahajícímu snad až do nebe, čtrnáctku a kus dál další kontrolu kterou nemáme v mapě. Neznaje pravidla štípáme obě do karty, jásáme jako divý a plácáme se po ramenou jací jsme pašáci. Přibíháme k altánku pro novou mapu s dalšíma kontroloma a smutně přihlížíme škrtání našich 2 náhodně sebraných kontrol. Tak prd. Celkem nás to vzalo a do toho opět kdosi křičí "Hele, kontrola!" a následně "Ne, to sou zas voni!". Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr !!! Zbývá málo času, tep se zrychluje, opět běžíme co nám nohy dovolí. Při hledání vaťáku slyšíme z lesa podivné zvuky a Fičajda volá "Hynkuuuuuuuu ?" Zakvílí to znova a já se přidávám "Viléme, Jarmiloooo?" ... tak tam stojíme jak pitomci a říkáme si, že nás zrovna asi Hynek Urban natáčí díky nočnímu vidění chytré kamery na video a culíme se na sebe a "do objektivu". Poté se ozvou strašlivé zvuky a my utíkáme před vzteklou liškou či probuzeným divočákem ? směr cíl, protože nám beztak zbývá posledních 10 minut. Fičákův běžecký styl mě rozesmívá, dojímá a zároveň děsí, ale kupodivu mým trénovaným gazelím nohám stačí a tak se blížíme kosmickou rychlostí k hospodě. Ještě před limitem odevzdáváme prázdnotou zející špinavou kartu pořadateli Hynkovi a ten si nás pobaveně fotí. Panny to dokázali, jo !!! Plác a plác. Následuje vyhlášení a tombola, kde vyhráváme golfový ručník. Nejlepší byli chlapíci v umolousaných modrácích, kteří nečekaně věnovali do tomboly stovku hihi. No a kolikátí jsme vlastně skončili ? Stal se zázrak a ... poslední jsme nebyli. Zašité tepláky už netrpělivě čekají na další povedenou taškařici, nohy rozdrásané do krve od maliní a lesních skřítků doufají, že to bylo naposled :o) Páčko, Mišu (Jelito)."

FOTOGALERIE