Po delší době jsme se opět zúčastnili orientačního závodu dle klasické orienťácké mapy.  Jednalo se o závod MTBO, který byl zařazen do světového i českého poháru. Díky orienťácké mapě to pro nás byla obrovská výzva, porovnat naši výkonost s těmi nejlepšími jak z ČR, tak i ze světa. Jsme zvyklí závodit na turistických mapách, což je něco úplně jiného, takže práce s orienťáckou mapou pro nás byla parádní zkušenost. Start závodu byl umístěn do obce Řitka, kousek od Prahy směrem na Mníšek pod Brdy. To naznačovalo, že veškeré naše "bloudění" bude probíhat v Brdských hvozdech, které sice známe a máme projeté křížem-krážem, ale které jsme dle pohledu na mapu skoro nepoznávali. Start byl hromadný s tím, že naše prvotní taktika byla chytit si některou dobrou dvojici, chvíli se s ní držet, zorientovat se a zvyknout si tak na rozdílnost map. Jenže, hned v prvním kopci jsme po startu všem ujeli a samozřejmě jsme první kontrolu minuli. Po jejím úspěšném oražení jsme se zklidnili a začali stíhat všechny orienťácké dvojice před námi. Následný postup, dle cílového srovnání s ostatními, byl v pořádku a úspěšně jsme sbírali jednu kontrolu za druhou. Vše fungovalo a konečně jsme z našeho boje s mapou měli dobrý pocit. Nicméně zajímavá situace nastala, když jsme se potkali na jedné kontrole s elitním estonským týmem, který nás vrátil na zem (celkově 2. místo). Z umístění dalších cca 4 kontrol v západní části bylo jasné, že budeme mít zřejmě společnou cestu, a tak jsme jim chtěli ukázat, jak to umíme v mapově náročnější, nám celkem známé, lokalitě my. Jejich tempo nebylo vražedné (nerozdíl od Semira Gerkhana), ale mapování a orientace v neznámém terénu ano. Jedním slovem neskutečné, stejně jako to, jak se nám ztratili. Společně jsme přijeli k jedné kontrole, a než jsme si otočili mapu, byli pryč!! Jejich cesta, resp. necesta vedla přímo běžmo dolů z hřebene, kamsi mezi smrčky a ostružiní. Tento postup nám nepřišel jako optimální, abychom je i nadále "pronásledovali", a tak jsme se vydali vstříc dalším kontrolám dle našeho původního plánu. Zbytek závodu již probíhal celkem bez problémů, poslední kontrolu jsme ale museli vypustit, jelikož dle mapy neseděla jedna nábližka a na objíždění již nezbyl čas vzhledem k časovému limitu. V cíli jsme pak probrali možné i nemožné postupy s ostatními a vzdali hold všem, kteří byli na bedně. S odstupem času hodnotíme naše účinkování na prestižním MTBO závodě jako slušné (celkové 14. místo / 6. místo v českých dvojicích). Závod byl organizačně zvládnutý, počasí vyšlo, kontroly umístěné na zajímavých místech... tedy fajně prožitý den státního svátku. Byla to pro nás zajímavá zkušenost, kterou si rádi zopákneme.